Dnešní příspěvek pochází od mého muže, se kterým kráčíme už 18 let bok po boku. Vzájemně se ovlivňujeme a inspirujeme. Společně našlapujeme na nové, dosud nepoznané cesty. Přešlapy i úspěchy zažíváme pospolu. Na rozdíl ode mě je spíše hloubavý a přemýšlivý. Vše prožívá tiše a v sobě. O to víc mě překvapil svým prvním textem. A tak se začtěte do jeho pocitů. Možná to budou i ty vaše. Je to delší čtení, ale stojí za to.
ŽIVOT JEN „JAKO“
Mám kamaráda. Říkejme mu třeba Vašek. Opravil domek na venkově, oženil se a právě se mu se ženou narodila druhá dcerka. Vašek je opravář aut, ale má i vášeň pro vaření. Je motorkář, ale zároveň i hodně čte. Je ve své dílně do noci, ale zajímá se o přírodu a studuje, jak udržet vodu v krajině, jak voda vzniká a obnovuje se. Na dnešní dobu je Vašek skutečná renesanční osobnost.
Nedávno nám opravil naše docela moderní auto. Sám ale přijel na starém Passatu, někdy tak z roku 1995 před Kristem. Když byl hotov, sedli jsme si na chvilku na zahradě a on si postěžoval, že dnešní auta už nejsou jako dřív. Dřív se dbalo na to, aby auto vydrželo, sloužilo a dalo se levně a rychle opravit. Dnešní auta už takto snadno opravit nejdou, a když se vám takové nové auto pokazí na dovolené, máte často velký problém. Povídá: „Ta dnešní auta jsou jen taková „jako“ auta.“ Dřív bylo možné najet s jedním autem i milión kilometrů a dnes jste rádi, že se vám auto nevysype už během leasingu a po jeho skončení, abyste raději hledali nové – lepší. Lepší?
Pak se hovor stočil na jeho druhou vášeň, na vaření. Vašek je labužník a umí si doma připravit skutečně vše v té nejvyšší kvalitě. Vyrábí si vlastní čerstvé těstoviny, peče chléb, s pomocí syřidel dovezených až z Francie vyrábí skvělý sýr. O doma mletých a uzených zvěřinových klobáskách ani nemluvě. S kamarády mají ve sklepě zrající portské a o víně se s ním můžete bavit dlouho a skutečně do hloubky až k vínům historickým a autentickým. No prostě opravář…:-)
Na tzv. opraváře aut je Vašek skutečně zajímavá osoba a vadí mu toho ještě mnohem víc. „ I to jídlo je jen jako.“ Potraviny jsou plné náhražek chutí a vůní, polévky a omáčky jsou instantní, vyrábějí se polotovary a konzervy prapodivných tvarů a konzistencí. A maso? Když si dobře přečtete etiketu na obalu, máte v mase dokonce i maso! Ale je-li libo ušetřit? Koupíme si něco vypadající jako maso, ale obsahující ve skutečnosti jen 70 % masa. Co naplat, hlavně když je to levné… 🙁
Když odjížděl ve svém starém dieselu s 800 tisíci na tachometru, začal jsem přemýšlet, kolik věcí je dnes jen jako. I to jak žijeme, je často jen „jako“. Nemáte někdy takový náhražkovitý pocit? Nepřipadá vám, že když jste byli malí, bylo vše skutečné a pravé? Hračky jako letadla v našich rukou skutečně létala a střílela, pár kostek na sobě byl obrovský hrad a několik starých dřevěných desek zakrytých větvemi supertajný bunkr, o kterém víme jen my. No a co je nejdůležitější, ty hračky po nás zdědili naši sourozenci a pak naše děti. Umíte si představit, že s plastovou RC helikoptérou si budou hrát i děti vašich dětí? Nebo ji spíš upadne některý z neopravitelných plastových dílů a vytečou jí baterie už v čase od Vánoc do Silvestra téhož roku?
Jako škola
Škola nás jako měla připravit na život, ale místo toho jsme se učili zpaměti kvanta dat, vzorců a biflovali věci, které jsme už přes prázdniny zapomněli. To, co potřebujeme v životě vědět, nás ale bohužel škola nenaučila. Třeba jak si najít dobrou práci, jak myslet kreativně a efektivně řešit složité úkoly, jak se umět prosadit, ale zároveň umět spolupracovat, jak si najít životního partnera a jak si ho udržet, jak přivést na svět děti a nezbláznit se z toho, jak skloubit kariéru a rodinu a jak vychovat ze svých dětí skvělé lidi. Pomůže mi k tomu vzorec fotosyntézy ze ZŠ, zpaměti citovaná Mendělejevova tabulka prvků, nebo znalost všech hlavních měst zemí Jižní Ameriky, pokud se tam někdy náhodou nechci osobně podívat?
Jako práce
Po škole logicky následuje práce. Ale většinou nevykonáváme práci, kterou jsme vystudovali, práci, která nás baví, nebo činnost, kterou lidé kolem nás nutně potřebují a ocení, hlavně že máme jako nějakou práci, která nám přináší skutečné peníze. Za tyto peníze z této jako práce si pak koupíme dovolenou, na kterou jedeme, abychom si od té jako práce odpočali. Nepřijde vám to nějak zacyklené?
Jako přátelství a jako vztahy
Díky moderním technologiím a naší pohodlnosti můžeme mít dnes mnoho krásných jako vztahů. Díky sociálním sítím jsme přece denně on-line se všemi našimi přáteli, dokonce i jejich přáteli, přestože je vlastně vůbec neznáme a nikdy se s nimi osobně nesetkáme. Díky Youtube můžeme donekonečna koukat na jako celebrity a jako idoly, které blábolí většinou jen narcistické blbosti o tom, co je dnes překvapilo a jak to bylo cool, ale budeme součástí obrovské komunity followerů, která je dnes větší než rodina diváků kvalitních dokumentů na ČT Art či Prima Zoom. A díky mobilu, který už jako nejde vypnout, si tak můžeme jako povídat přes zdarma SMS s lidmi, kteří sedí vedle nás u stolu.
Jako rodina
Pokud se Vám v seznamce na webu, kde jste vyplnili jako zcela pravdivě a bez přikrášlení svůj profil, podaří najít jako vztah s člověkem, který stejně pravdivě jako vy vyplnil profil svůj, můžete založit jako rodinu, protože se pravděpodobně nevezmete, jak to dnes dělá již 50 % populace v ČR. Proč byste to taky dělali, když máte rovnou 50 % šanci, že se stejně rozvedete, jak tomu v ČR už je. Zařídíte si domácnost plnou jako spotřebičů, které vám ale nebudou dlouho a spolehlivě sloužit, protože je při první vážné závadě vyhodíte, jelikož je to cenově výhodnější. Pokud budete patřičně civilizačně zdegenerovaní, což vám každé IVF centrum ochotně potvrdí, je nejvyšší čas přivést na svět dítě. A toto bude fakt velký, protože přivést na svět dítě, to už je něco. Proto taky má generace lidí po sametové revoluci většinou jen jedno. V tomto jsme skutečně dobří, ne jen jako. Česko drží světový rekord v nejnižší porodnosti na světě. V roce 1999 se jedné ženě narodilo průměrně jen 1,13 dítěte! Umíme se fakt „snažit“, abychom byli nejhorší na světě. Nicméně bez ohledu na to, že existuje mnoho přirozených metod antikoncepce, baštíme prášky tak dlouho, až nemůžeme otěhotnět.
Jako děti
Bez ohledu na to, že existuje nespočet metod přirozeného plánování početí, skončíme v čekárně IVF, kde náš problém vyřeší. Ale jak? Jednoduše. Vezmou vám vajíčka a partnerovy spermie (to v tom lepším případě, ještě by to taky v případě jako špatného spermiogramu mohl být úplně cizí člověk) a dojde ke spojení. No a už tu máme miminka. Ale které vybereme? Běžně se nasazovala tak 4 embrya, ale vy přece nechcete mít 4 děti, nejste blázen. Normální je mít přeci jedno. No nakonec se dáte ukecat na dvě, co kdyby se nám to jedno jako neujalo, tak ať máme větší šanci. A tak si pan doktor jednoho dne, jak přijde do práce, zahraje jako na pána Boha a miminka zredukuje (nebo zabije?). Nejsem doktor, takže terminologie nemusí být přesná, ale asi víc záleží na úhlu pohledu, zda se na to díváme jako lidi nebo jako doktoři. To, že při umělém oplodnění (stejně tak i při dárcovství vajíček) může díky hormonálnímu přestimulování zemřít i samotná žena, není zřejmě až tak podstatné. Naštěstí se už i toto velké téma umělého oplodnění teď hodně diskutuje. Ale kdo ví, zda změny, které přijdou, budou správné. Pokud je vyvíjen silný tlak sobeckými ženami, které ač žijící samy bez partnera, chtějí díky umělé reprodukci mít své vlastní jako dítě i bez souhlasu muže, co přijde pak? Budeme chtít v rámci omílané genderové rovnosti, aby mohli rodit děti rovnou i samotní muži? Osobně by mne více zajímalo, jaké pocity zažívají děti z IVF, když se dozvědí, že vznikly náhodným spojením někdy až cizích lidí, selekcí a umělým zásahem. Řeší někdo nestranně dopady této jakometody početí na společnost z dlouhodobého hlediska?
Jako porod
Ale teď už veseleji! Po devíti krásných měsících to přijde. Půjdete k porodu. Rodit budete v doopravdické porodnici, ne doma, což dělají jen bláznivé alternativní ženy v batikovaných sukních nebo ženy bez pudu zodpovědnosti. Pasujeme se do rolí jako zodpovědnosti, pokud však výsledek nedopadne dle očekávání, delegujeme ho s radostí na někoho jiného. Pokud přenášíte, tak vám váš porodník vybere jako termín, kdy se vaše dítě jako narodí. Ono si tedy nevybere, termín mu bude přidělen gynekologem/gynekoložkou – porodníkem. Toto profesní jméno je navíc velmi zajímavou jazykovou anomálií. V češtině neexistuje pro slovo porodník, pro tuto typicky ženskou profesi, ženský ekvivalent. Porodník versus porodnička, porodnice, porodkyně? Zní to blbě, že? Schválně to zkuste, uvidíte, že nic nenajdete…
V porodnici dostanete naprosto vše, co u jako porodu nepotřebujete: Od umělého vyvolání porodu, přes pokyny, že máte rodit v pozici, která vám nevyhovuje, nechtěné prasknutí plodové vody, přes epidurál, rutinní nástřih, zakázané tlačení na břicho, nedotepaný pupečník, až po jako bonding s vážením, měřením a rozkapáváním očí řvoucího dítěte. Tomu všemu se lze ale elegantně vyhnout. A to sice plánovaným císařským řezem. Tuto techniku bez ohledu na její dopad na mentální a fyzické zdraví maminky i dítěte, a dokonce i přes varování Světové zdravotnické organizace dotáhly některé české (hlavně ty pražské) porodnice téměř k dokonalosti a s 30 % jakoindikovaných císařských řezů úspěšně přepisují historické tabulky. Že by další pokus o typicky český světový rekord?
Jako demokracie a jako stát
S příchodem dítěte se ve vás možná probudí větší zodpovědnost, nejen za sebe a za svou rodinu, ale i za osud této země a možná tak zatoužíte jednou za 4 roky zajít k jako volbám, abyste vybrali poslance, který vás bude jakozastupovat ve vládě. Už jste byli někdy u něj v jeho poslanecké kanceláři? Domluvili jste si termín? Byli jste na jeho besedě s občany, pokud nějaká proběhla? Pokud ano, nejspíš se konala někdy těsně před dalšími volbami. Řekli jste svému poslanci: „Hele, toto je špatně, zkusme to změnit!“ Nebo jste si řekli, že ho stejně jako zvolíte, protože si o něm myslíte, že má na billboardech dobré názory, má dobrý styl, že mu jako rozumíte, ale nikdy jste nedočetli nebo ani nečetli jeho volební jako program a nepřemýšleli o tom, zda to, co po volbách chce, je skutečně pro tuto zemi to nejlepší a zda to dokáže i splnit? Ne, pak se s největší pravděpodobností jednalo pouze o jako volbu. Ale stále je to lepší, než plná hospoda mudrců a vševědů, kteří mají jako lék na vše, ale u voleb nikdy nebyli. Ale nedělejme si o demokracii přílišné iluze. Je to sice asi zatím nejlepší odzkoušený systém organizace státu, ale přesto je reálná demokracie často jako vtip o dvou vlcích a jehněti, kteří hlasují, co bude k večeři. Velmi výstižně uchopil podstatu vlády lidu zpěvák Tomáš Klus ve své slavné písničce Pánubohudooken, kde v závěru skladby zpívá: že nám tu v Česku stačí „demo demokracie“. Takže taková jako demokracie.
V našem jako státě s jedněmi z nejvyšších daní na světě, jsou vám odměnou po zaplacení těchto daní rozbité nebo nedokončené dálnice, přeplněné ordinace lékařů, které zajímá karta vaší zdravotní pojišťovny daleko víc, než váš zdravotní stav a vyhlídka důchodu na hranici chudoby. Už chybí jen daň z hlíny, abych citoval jednu povedenou pohádku. Daň z trakaře už tu přece dávno máme v podobě dálniční známky a daně silniční. Jak skvělý musel být desátek ze všeho a muselo to tenkrát stačit…
Jako národ
Český národ tak bohužel dál upadá a vymírá. Rodí se totiž málo dětí. Ale počet populace, nebo chcete-li národa, světe div se, neklesá, ale jako roste. A to i přes naši silnou jako xenofobii a jako boj proti migraci. Počet populace totiž roste paradoxně právě jen a díky zahraniční migraci. Takže v zemi, kde se rodí tak málo dětí, ale kde zároveň nechceme ani jednoho uprchlíka, jsou právě migranti ti, kteří nás zachraňují, abychom nezmizeli z mapy Evropy. Nebylo by tedy výhodnější mít raději víc vlastních dětí a nemuset pak řešit tu strašlivou jako migraci? Jak to, že v Africe, kde je hlad a bída, a někdy tam není ani voda, mají běžně 6 – 8 dětí a my, kteří máme naprosto vše, máme 1 či dvě děti?
Zákony a jako spravedlnost
Pokud se během svého již dospělého života dostanete do střetu s jako spravedlností, máte problém. To, že máte pravdu, ještě neznamená, že je zákon na vaší straně. Svoji pravdu totiž musíte nejprve před zákonem dokázat. Pokud se tak nestane, budete nařknuti z nepravdy. Takže nejenom, že nemáte pravdu, ale ještě jste dokonce lháři. Bude to jako spravedlnost. Je to smutné, vždyť ta skutečná pravda přeci existuje. Ty peníze jste buď někomu půjčili či ne a on je buď vrátil anebo ne. A je jedno, či na to máte papír nebo nemáte. Jednoduché, že? Bohužel, jak kdy.
Jako víra a náboženství
S pravdou boží je to ještě složitější. V naší malé ateistické republice se překvapivě obrovská masa lidí hlásí k různým jako vírám a jako duchovním směrům. V tom opět držíme ve světě prim. A je jedno, zda se jedná o esoteriku, metafyziku, Reiki, víru v něco vyššího, nadpřirozeného, či v převtělování atp. Smyslem každé víry je přeci být lepším člověkem, být podobný tomu svému bohu. Ale žádný bůh by přece nechtěl, aby když se prohřešíme, aby se to jen tak přešlo. Abychom se, když budeme lhát, krást, znásilňovat, válčit, toho u zpovědi zbavili. Toto by se mučedníkům, prorokům, ani bohu asi nelíbilo. Ti většinou vždy něco významného obětovali. Ale naše jako víra a jako církev nám to umožňuje. Ve středověku se za krádež sekali prsty a vypalovali cejchy. Nový prst už vám jen tak nedoroste, toho si každý všimne. Neměli bychom si své hříchy raději ponechat a pracovat na nich? Vzít si z nich ponaučení, varovat ostatní a věřit ve své zlepšení? V některých náboženstvích prostě rozhřešení nedostanete, asi už pochopili proč. Je také celkem běžné, že ve jménu jako víry v boha je často páchané to nejhorší zlo a za vysoce jako duševním hnutím se mnohdy schovávají konkrétní sobečtí a zlí lidé.
Plyne z toho nějaké ponaučení?
Pro mne určitě ano. Začínám si stále více vážit každého rajčete a jabka, které si na zahradě vypěstujeme, protože tak nemusíme v supermarketu kupovat ta obarvená jako rajčata a přeleštěná jako jabka, která k nám docestovala ze Španělska, Turecka či Maroka, aby mezitím naše jablka a rajčata putovala třeba zase do Německa či Skandinávie. Zprovozním pekárnu, co nám leží zatím nerozbalená ve spíži a možná si už konečně pořídíme i nástavec na domácí těstoviny. Hodilo by se mít pár pořádných slepic, abychom si mohli občas usmažit vajíčka, která nejsou od celoživotně zavřených a antibiotikovaných jako slepic, ale která mají žloutek skutečně žlutý. A až vydělám pořádný peníze, nekoupím si elektromobil ani hybrid, což bych podle jako ekologů určitě měl, ale koupím si pořádný americký auto. Pěknej velkej Pick up, 8mi válec, bez přeplňování. Předělám ho na plyn, protože LPG je dosud nejčistší forma spalování. Najedeme s ním milion kilometrů a určitě s ním zanecháme menší ekologickou stopu než emise z výroby několika jako aut, která bych za tu dobu normálně vystřídal, nebo emisí z baterií elektromobilů, u kterých doposud nikdo neví, jak a kde se budou tyto miliony použitých akumulátorů likvidovat. V práci to jde dobře, díky tomu, že pracuji často s dětmi, učím se od nich vidět svět zase víc správně a to mě baví. Jakožto bývalý dlouholetý podnikatel jsem platil státu mnoho let několik druhů daní, tak mě nyní zajímá, jak stát mé peníze jakoinvestoval a jaký profit z toho jako naše země bude mít. Svoji ženu jsem si vzal, protože ji miluji a protože si myslím, že když chtějí být dva lidé spolu, tak je sňatek skutečný důkaz důvěry. Ale klidně se s ní budu hádat a budeme na sebe křičet, protože vím, že s ní stejně zůstanu, když jsem jí to na svatbě slíbil. Děti už máme a to i přesto, že jsme byli jako rizikoví. Manželka je po gynekologické operaci, má jen jeden vaječník a já se léčím od vysoké s prostatou. Náš zatím poslední syn se narodil doma, protože je to tak přirozené a skutečné. Ale i můj táta a všichni jeho sourozenci se narodili doma, protože to tak po staletí a tisíciletí bylo normální. Nevadí mi, že naši kluci nechtějí chodit do státní školy, učili jsme je zpočátku doma, a pak jsme jim raději založili vlastní školu, abychom věděli, jestli se učí skutečně jen to, co budou v životě potřebovat. Nebudu sice chodit pravidelně do kostela, ale budu věřit v dobro, budu se snažit dodržet slovo, nekrást, nelhat, pomáhat ostatním lidem. Nebudu svalovat svá vlastní selhání na ostatní, ale vezmu si z nich ponaučení. Budu se snažit naučit své děti, že když někdo lže a krade, je třeba říct to nahlas, aby to ostatní věděli. Prostě: přestože mne to ve škole nenaučili, pokusím se z nich vychovat slušné lidi.
Moc Vás prosím, až narazíte v životě na něco, co není jako, dejte to, prosím, vědět své rodině, přátelům a známým. Možná by také rádi častěji zažili něco doopravdy…
Tak to je můj jako svůj první blog v životě… Dnes neotevřu FB a raději někomu zavolám a půjdeme na jedno. A nepůjdeme na jedno jakopivo – europivo, ale na skutečný český nebo moravský, nepasterizovaný a nefiltrovaný…
