ČOKOLÁDOVÁ DIETA nejen pro maminky

Také si užíváte vánoční cukroví? Já taky. Vlastně, abych řekla pravdu, sladké mne v určitých chvílích mého života drží nad vodou. Den s malými dítky je docela maraton, když nemáte babičku in house anebo au-pair. Vždyť jenom samotná péče o ty malé je úvazek na sto procent! Někdy pak dojdu do bodu, kdy už nemůžu. Vypínám okolí. Dám si čtvereček čokolády. Dva. Nemůžu přestat! Nakonec ve mně mizí dva řádky. Pomoc!

Nálož cukru mne neskutečně uklidňuje, už mne nerozhází ani boty nacpané ve skříňce na nádobí nebo počůraná kašmírová šála. Stejně vím, že všechnu tu energii za chvíli spotřebuji. Jím nejvíc čokolády ve svém životě, a stejně hubnu! Máte to podobně? Anebo je vaší čokoládou něco jiného? Vy ještě nemáte „svou“ čokoládu? Pokud váš den vypadá následovně, měli byste si rychle nějakou pořídit.

Ráno vstanete v šest. Ne, že by se vám tak chtělo, ale vaše batole a odrostlé batole nehodlají zmeškat ani minutu žádného dne. Je jedno, že je ještě tma, je jedno, zda venku prší, nebo svítí sluníčko. Deset minut děláte, že spíte, a pak dalších deset minut rozlepujete oči. Vaše roztomilé dorůžova vychrněné ratolesti už dělají povyk kdesi po bytě, a tak se přimějete vstát.

Mezi tím, co to menší přebalujete a to větší už vysypalo všechny druhy stavebnice přímo doprostřed obývacího pokoje, přemýšlíte, co připravíte k snídani. Potřebujete rychlé řešení, a tak zvolíte nějakou kaši, která se vaří sama, zatímco umýváte nádobí. To tam možná zůstalo ještě od večera, protože jste „padla za vlast“. Kávu si vypijete na stojáka. Než se dostanete ke své porci kaše, je už ložnice, předsíň i obývák vzhůru nohama, a tak s jídlem trochu pospícháte, abyste se raději dostali co nejdřív ven.

Uf, konečně jste nachystaní. Všichni máte umyté zuby, jste převlečení z pyžama a možná máte na sobě i dvě stejné ponožky. Než si všichni obujete boty a nachystáte lahve s pitím, traktory, hasičská auta, kočárky pro panenky a nákupní tašky, stačíte zužitkovat veškerou energii, kterou vám dala snídaně. Vyrážíte!

Cesta je zpravidla zpočátku radostná. Možná jen budete muset staršímu vysvětlit, že na hřiště se půjde, až nakoupíte, a vysvětlíte to celkem zhruba desetkrát, protože dítě tvrdošíjně trvá na svém a chce jít na opačnou stranu. Někdy to může začít být náročnější, když ratolest začne stávkovat nebo si lehat na chodník. Když se konečně dostanete na hřiště, chvíli jen tupě zíráte a nechce se vám nic. Relaxujete, občas zachytíte dítko letící z nějaké atrakce nebo na poslední chvíli zachráníte před zuřivě rozběsněným kolotočem.

Zatímco děti běhají kolem pískoviště jako družice a uvádějí se do rauše na houpačkách, začínáte být už trochu nervózní, protože nemáte uvařeno. Takže: jdeme. JDEme. JDEME! Starší dítko možná uteče nejen mimo hranice hřiště, ale možná i pryč z parku, to menší nechce do kočárku a propíná se jako luk. Další vysvětlování, hra na honěnou s maminkou. Ale už je opravdu čas a po menších půtkách se vám podaří děti shromáždit a nabrat kurz k domovu.

Doma vše jako v obráceném filmu. Vybalit děti z nosítek, kočárků, vybalit nákup, traktory, hasičská auta…kde je hasičské auto? Aha, zůstalo v garáži z písku…čaj se rozlil do batohu…uklidíte to později, už musíte jít vařit.

Když jste začala stravovat první dítě, zjistila jste, jak je skvělé vaření z minima ingrediencí, a tak se toho držíte. Přesto je někdy obtížné se k přípravě oběda vůbec dopracovat, obzvlášť, rostou-li například tomu menšímu zuby, mělo k snídani hrušku, anebo pokud se jeden z nich, případně oba, stihli přejíst křupek a bolí je břicho. Nosíte střídavě jednoho, druhého, uspáváte, vaříte, tišíte, houpete je v kolíbce, vaříte oběd pro menšího, obědváte. Když to jde všechno dobře, jdou spát společně. Někdy zaberou až zadlouho, ale když se to podaří – to je vaše chvíle!

Nádech, výdech. Hluboký! Uvařte si kafe, dobré, takové, jaké máte rádi. Anebo třeba čaj, bylinkový nebo jiný, zkrátka podle chuti. A k tomu si dejte čokoládu! Nešetřete na ní. Kupujte si nějakou dobrou, třeba ručně vyrobenou. Dejte si ji, protože si to zasloužíte. Každou kostičku zvlášť nechte pomalu rozpustit na jazyku. Za chvíli přijde ten uklidňující pocit, takový, jaký ho umí jen čokoláda. Můžete pak třeba jen tak sedět a koukat do zdi. Protože za chvíli to zase přijde.

Já nevím, jak vy, ale já se do večera totiž už zase nezastavím. Odpolední a večerní kolotoč je to samé v bleděmodrém, procházka nebo hřiště, příprava večeře, koupání, uspávání…

Jasně, že je to úžasné, mít doma malé broučky! Sledovat, jak rostou, objevují, poznávají svět. Pozorovat je, jak se roztomile batolí. Při jejich úsměvu mi vždycky srdce poskočí, a když se chechtají, zní mi to jako rajská hudba.

Ale je to taky velice vyčerpávající.

Nejintenzivnější job, co jsem kdy v životě měla. Máte to taky tak? Máte denně naplněnou každou minutu času?

Ale kde jste vy? Kde jste se při tom všem maratonu zapomněla? Máte svou chvilku na čokoládu? Jasně, já vím. Dnešní trend je cukrfree a chuť na sladké je signálem, že jste udělala chybu někde v jídelníčku…blabla… Ale co když je ta chvilka na čokoládu to jediné, co vás drží nad vodou? Nezapomínáte na věci, jídla, činnosti, které dělají doopravdy radost jen vám osobně, které přetrhnou ten koloběh každodenních starostí kolem dětí a domácnosti? Co třeba voňavá koupel? Koukání do krbu se svařeným vínem v ruce? Anebo chvilka s knížkou? Nehrála jste náhodou dřív na klavír? Kdy jste se naposled jen tak hezky namalovala, kdy jste si naposledy zkoušela své oblíbené kousky šatníku před zrcadlem?

Já miluju, když si můžu povídat se svým mužem. Probíráme politiku, všelijaké názory, výchovu dětí, vyprávíme si zážitky…ale když není doma, a to on není často, protože je často pracovně mimo domov, naplňuje mne třeba psaní pro tenhle blog. Někdy musím hodně udělat pro to, abych mohla psát, protože nemám jiné hlídání. Ale nevzdávám to. Bez chvilky na čokoládu (koupele, hraní na kytaru, tance před zrcadlem, online partie šachu, šití, vymýšlení DIY vánočních dárků…) je den tak strašně náročný. Tak nečekejte celý rok až na Vánoce a dejte si ji hned dnes, to za vás totiž nikdo neudělá. V tom máte moji plnou podporu.

Alena Střelečková

Autorka článku, maminka dvou dětí, redaktorka blogu MAJKA-SHOP a blogu jedinečného online předporodního kurzu POROD BEZ OBAV

„Mateřství mne naučilo především jednu věc: čas, ten není a nebude. Je zapotřebí si ho udělat co nejdříve – na to, co nás baví, co nás naplňuje, co nás činí šťastnými! Miluji chvíle, kdy jsme společně s mou rodinou. Ráda tvořím. Píšu. Listuji v chytrých knížkách a učím se nové věci. Učím se od dětí. Vařím a peču. Připravuji si svou vlastní přírodní kosmetiku. Miluji některé moderní vymoženosti, jako třeba GPS, ale i přírodu, přirozenost, jednoduchost. Ráda se vracím k tradicím a ke kořenům.“